Rok s rokem se sešel a my opět měli šanci se dostat do našeho milovaného Milána. 

Letěli jsme s Reyem už po třetí a nyní to bylo trošku jinak než v předešlých letech. Vyšli jsme ze své komfortní zóny a letěli s jinou leteckou společností i na jiné letiště. Ono to zní jako banalita, ale celý proces vyřizování a řešení dokumentů je o trošku jiné. To samé platí o letišti, když víte, kde se ohlásit, kam jít, co očekávat tak je vše poněkud matoucí na jiném místě. Základem byla změna v zavazadlech. Rey a já jsme měli nárok na jedno zavazadlo navíc a to zdarma, které bylo určeno na potřeby a potravu psa (Granule, misky, pamlsky, deka na spaní, pláštěnka atd.)

Což umožňuje pouze Easy jet a je to skvělá možnost jak ušetřit místo v kufru. 

Celý proces byl lehce jiný než v předchozích cestách o něco lepší.

V případě zařízení “special asisstance” je člověk dopraven z bodu této služby* až k letadlu, kde si člověka převezme posádka letadla a ti ho usadí, informují a požádají o upoutání psa k pásu. 

Nejdůležitější pro psa je při vzletu a přistání prokrmování. Záleží na čase kdy letíte, jestli paplsky nebo krmnou dávkou granulí. Je to jako pro člověka žvýkání žvýkačky, aby mu nezalehli uši. 

Obecně v Itálii mají krásný přístup k lidem s různými typy handicapu a seniorům. Takže získání místa k sezení v městské hromadné dopravě je samozřejmostí, bez barierovost je takřka 100%.

Mnoho míst požaduje průkaz o původu a výcviku asistenčního psa. Ale vždy se zeptali velmi slušně a vstřícně, ale nikdy nebyl problém se vstupem. 

*Kontaktní místo č. 16 v Terminálu 1 a kontaktní místo č. 20 v Terminálu 2 se nachází přímo v odletových halách a jsou řešeny jako komfortní čekárny

Rey byl nadšený a zkušený ve městě, kde to zná a už si našel známé kamarády z minulých návštěv. Město Milán je uzpůsobeno psům, takže je hodně vymezených a ohraničených ploch na venčení a procházky. Užili jsme si mnoho míst a to včetně katedrály Duomo di Milano a to ZDARMA včetně doprovodu a samozřejmě Reye, vše s Přednostním právem vstupu a doprovodu. (na toto je potřeba mít potvrzení o výcviku a původu asistenčního psa – ADI kartička, asistenční vesta nebo ZTP průkaz – bohužel ten není úplně platný v jiných státech. Protože je pouze česky, ale jde to domluvit). Dále jsme byli třeba v jediné veřejné pražírně kávy Starbuck Reserve v Evropě, kam běžně maji psy naprostý zákaz. (stejné podmínky jako do Duomo di Milano)

Rey byl nazýván ,,Amore” a ,,PIccolo”. Obdivovali ho návštěvníci stejných míst jako my, kolemjdoucí, i místní obyvatelé. Dokonce si ho chtěli fotit místní, protože to neznají tolik jako v jiných zemích. Natož hnědého Flata. 

Rey fungoval na 1* i přes cizí prostředí a jiné pachy. Reagoval na přicházející záchvaty a strašně si to užíval. Jen mu chybělo to moře :), ke kterému se snad dostaneme brzy i s Baruškou.